Vrtulový parníček Chuchle

Rychlá salónní paroplavba – vrtulový parníček Chuchle 

Po vyslechnutí  dopravní diskuse na posledním zastupitelstvu, kdy především  „odborníci“ ing. Kozický a ing. arch.Vokurka  doslova sršeli přehršlem nápadů  na řešení dopravní situace  po zrušení  nadjezdu v naší MČ, jsem zůstal s otevřenými ústy.  Mezi nejskvostnější nápady patřilo využití lodní dopravy, která by mohla suplovat MHD z míst v blízkosti toku Vltavy.

Na základě této diskuse  jsem se rozhodl  nezasvěceným připomenout, že již kolem roku 1900 a až do roku 1935  brázdil hladinu Vltavy vrtulový parníček Chuchle. Vrtulový parníček Chuchle byl postaven roku 1875  v loděnici SDMBA v Drážďanech.   Parníček měl délku 17,45 m  a  šíři 2,9 m,  nosnost byla stanovena na cca 110 osob.  Parník si od drážďanských loděnic SDMBA pořídil  plavební podnikatel A.H. Parrau, který pocházel z Belgie. Ten svoji paroplavební společnost převedl  roku 1879 do Prahy.  Již v prosinci téhož roku nabídl  podnikatel Parrau parníček   PPS ( Pražská Paroplavební Společnost) ke koupi. Cenil si jej na cca  25 000 marek ( přepočítávací kurz byl 1M = 0,61 rakouského zlatého) .

KONICA MINOLTA DIGITAL CAMERA

                                                             Vrtulové  parníčky  Chuchle  a  Zbraslav v Praze

Mezi léty 1879 – 82 učinil pan Parrau několik nabídek k odprodeji společnosti směrem k  PPS. Správní rada PPS však všechny jeho nabídky odmítla.  Nakonec  Parrau  vyhlásil úpadek a své lodě prodal   ve veřejné dražbě 6.listopadu 1882.  Lodě koupil za 22 000 zlatých jakýsi Sommer. Sommer však nemínil paroplavbu provozovat sám a lodě pronajal  Maxi Goldmannovi. O osobě tohoto podnikatele  víme, že pocházel z pražské židovské rodiny a vlastnil na Smíchově povoznický podnik nebo malou továrničku.  Goldmann samozřejmě věděl, že Pražané jsou šetrní a budou chodit podél Vltavy i nadále pěšky i kdyby jezdily jeho parníky téměř zadarmo. Tyto plavby proto zrušil a zažádal o koncesy  na provoz  do Chuchle.

 

Místopdržitelstvo mu jí udělilo  již v květnu 1883 pod č.j. 30357  a v roce 1884 ji rozšířilo  pro provoz až do Štěchovic. Goldmann nazval svůj podnik honosně „Rychlá salónní paroplavba“. Vyhlásil daleko nižší tarif než měla na stejných linkách PPS. Zavedl velmi levné zpáteční lístky. Ve dnech, kdy se konaly v Praze trhy (středa, sobota), měli venkované, vozící své zboží na trh, zpáteční jízdenky značně levnější. Ti samozřejmě tyto výhody uvítali a nový podnik chválili, i když se „salonní plavbou“ neměl nic společného. Již zanedlouho se vedení PPS začalo zajímat o zisk Goldmannovi společnosti. Nechali si vypracovat elaborát, který měl srovnat  PPS s Goldmannovou  Rychlou saloní paroplavbou. Jar. Procházka,  zhotovitel této studie, jako hlavní příčiny rozdílu mezi společnostmi viděl kromě nízkého tarifu, ve výhodné poloze jeho přístavišť, v konání jízd podle potřeby mimo jízdní řád, v prodeji jízdenek  ve venkovských hospodách třeba i „na dluh“ a v Praze na nádražích, v hotelích ( uvádí se že „ i známý národovec hostinský Brejška prodával lístky, též pan Čulík majitel závodiště v Chuchli“ ). Dále Goldmann zavedl pro posádku  podíl ze zisku. Ta se pochopitelně snažila, aby lodě byly v provozuschopném stavu  a  aby dostala na palubu co nejvíce osob a zboží. Závěrem pan Procházka doporučil správní radě kopit Goldmannovu společnost.

 KONICA MINOLTA DIGITAL CAMERA

                     Rysy vrtulového parníčku Chuchle postaveného v Drážďanech roku 1875.

PPS  25.ledna 1889  koupila parníčky (mezi nimi i Chuchli) od Sommera. Goldmann si plně uvědomoval, že parníčky budou potřebovat za pár let generální opravu,  a že by trvale nemohl PPS konkurovat. Ve zprávě o činnosti PPS za rok 1889, zahrnující již provoz parníčků od Goldmanna, se uvádí, že parníčky jezdily převážně do Chuchle a Braníka. Je samozřejmé, že za své dlouhé služby u PPS prošly všechny parníčky částečnou modernizací a dostaly nové kotle. Nové kotle na tlak 0,8 MPa vyrobila  fa. PAS. Na parníček Chuchle namontovali nový kotel  v roce1899.  Parníčky měly krom Chuchle ještě jména Podol, Braník, Zbraslav a Zlíchov. Čtyři vrtulové parníčky  jezdily stále pod stejnými názvy  až do vyřazení z provozu v letech 1935-36. Pouze loď Zbraslav přejmenovali v roce 1918 na Lumír, aby uvolnila své jméno velkému  parníku František  Josef  I., který bylo nutno v roce vzniku ČSR přejmenovat.

KONICA MINOLTA DIGITAL CAMERA

 Neudržované lodě PPS, odstavené ve vorovém přístavu v roce 1935. Vpředu je zcela potopený parníček Chuchle, zcela vpravo Jitka .

Závěrem  snad  jen  podotknu , že když dopravu ve Velké Chuchli vyřešili Chuchelští dopravní odborníci,  zastoupení ing. Kozickým  a ing. arch. Vokurkou,  územním plánem z  roku cca 1935 a méně,  nedivme se až budou prosazovat nákup parníku pro cca 110 osob s tím, že jejich nápad vychází z tradice a dobré polohy  u vodního toku.  Kdysi by mě to  rozesmálo.  S vidinou  možného zavření přejezdu se dnes už  nesměju!  A vy ?

Zdeněk Vlasák

Napsat komentář