Válka končila v Chuchli

Válka končila v Chuchli

Zdroj: Dostihový svět, LPK Radtín a další různé

 

Na samém konci druhé světové války se v okolí Chuchle stále schovával mnoho Němců. Rudá armáda k nám sice dorazila 9. května v noci, ale mnoho chucheláků se ze svých úkrytů do svých domovů vrátilo až o dva dny později, tedy 11. května, jak říká pamětník. Ale začněme popořádku.

 

V sobotu dne 5. května vypuklo povstání v poledních hodinách po výzvě československého rozhlasu. V tu dobu se začal odehrávat i důležitý dramaticky krutý děj mezi obcemi Chuchle, Zbraslav, Radotín. Vše, co se tady tehdy v několika dnech odehrálo, bylo nejen velice komplikované a dramatické, ale také důležité. Boje, které tu probíhaly, měly bezprostřední vliv na osud celé Prahy.

Občané spolu s československou armádou obsazovaly veřejné instituce a služby, četnické stanice a vyvěšovaly státní vlajky. Zbraně, střelivo a další výzbroj se armádě dařilo získávat odzbrojováním německých posádek, další množství ukořistila jednotka v budově zbraslavského kláštera po likvidaci tamní německé posádky. V Radotíně vzniklo v četnické stanici vojenské velitelství, které udržovalo spojení s Chuchlí, Zbraslaví a dalšími sousedními obcemi, koordinovalo veliké množství dobrovolníků, vojáků, hasičů. Ozbrojená četa byla poslána v odpoledních hodinách na pomoc silně ohroženého Slivence jednotkami SS.  Do Radotína ve 20:25 přijíždí první hlídkový vůz druhého pluku Vlasovců. Za ním pak přijela celá četa: 2 tanky, 4 obrněné vozy a asi 80 mužů.

V noci z 5. na 6. květen vyhlásilo vojenské velitelství všeobecný poplach za účelem zesílení bojových jednotek a ke stavbě barikád a záseků proti tankům na všech silnicích a cestách. Na to ráno v 5:10 hod. došel rozkaz Národního výboru v Praze uzavřít všechny záseky na silnicích a cestách a bránit se, neboť od Benešova postupovala motorizovaná německá pěchota ku Praze a od Hradišťka táhlo asi 500 mužů z pionýrské školy s děly a kulomety. Zbraslav se tak znovu stala dějištěm bojů. Od 16:00 hodiny šestého května přijížděly do Radotína další a další jednotky Vlasovců, jež brzy naplnily celou silnici z Čemošic až k radotínskému nádraží. Z dlouhé válečné letargie probuzení občané měli brzy plně v rukou i Velkou Chuchli, kam ve 21:30 téhož dne dorazila přední hlídka Vlasovců s 1 pancéřem pod vedením poručíka, kterou následovalo dalších třicet vozů. V restauraci U Holečků bylo odzbrojeno devět nacistických důstojníků, kteří chtěli ujet na kolech do americké okupační zóny.

 

7. května pozorovatelna na věži radotínského kostela hlásila od časného rána pohyby vojáků za řekou u Zbraslavi, u dvora Peluňku a u Bud. Kolem 9. hod. bylo pozorováno shromažďování se německých jednotek mezi Zbraslaví a lahovickým mostem a postup jednotlivců k Radotínu. K polednímu došla zpráva, že od Hradišťka táhne 4.500 SSmannů s tanky a že Zbraslavští znovu kapitulovali a složili zbraně. Od zbraslavského zámku jsou hlášeny další německé jednotky na postupu k Lahovicům. Na žádost vládního vojska posílá radotínské velitelství k lahovickému mostu nášlapné miny. Děla i německé tanky stále ostřelovaly Radotín. Přes vážnost situace se Lahovičtí rozhodli, že i za těchto nepříznivých okolností budou klást Němcům odpor v jejich postupu na Prahu. Lahovičtí se bránili jen lehkými zbraněmi a dokonce se jím podařilo zastřelit německého hejtmana SS. Most přes Berounku byl strategickým místem pro obě strany. Zatímco Lahovičtí se jej snažili zničit, německé jednotky usilovaly o jeho záchranu, aby mohly přes Berounku do Prahy. Nepatrná hrstka obránců v síle 90 mužů, vyzbrojený nedostatečnými ručními zbraněmi, odolávala od úsvitu až do doby odpolední svým bezpříkladným hrdinstvím moderně vyzbrojenému nepříteli. Šestileté válečné zkušenosti SSmannů, dělostřelecká palba středních tanků nemohly podlomit odvahu obránců Lahovic, kteří s vypětím tělesných i duševních sil drželi bojovou linii až do doby kolem poledne, kdy za daných okolností se stalo obranné postavení neudržitelným. Zbytek obránců za pomoci Vlasovců zaujímal pak postupně nová obranná palebná postavení a tím na téměř celé odpoledne zpomalil postup němců směrem na Velkou Chuchli a do polí k Radotínu. Proti oddílům SS bojovali chuchelští dobrovolníci spolu s Vlasovci i na polích za Waltrovou zahradou. Na pomoc jim železničáři ze Smíchova poslali jeden z ukořistěných pancéřových vlaků vybavených těžkými zbraněmi, po krátké přestřelce ho však německé tanky zneškodnily.

 

U Velké Chuchle bylo postaveno palebné postavení v místě před osmi kanály. K boji o tuto barikádu došlo 7. května v podvečer. Po krutém vraždění v Lahovicích si nepřítel zajistil téměř všechny zbývající muže – v počtu 70 – kteří ještě v obci zůstali a soustředil je u mostu přes Berounku. Tam je oloupil o hodinky a v 18:00 hod. je seřadil a hnal k odklízení barikády na „osmi kanálech“ ve Velké Chuchli. Při nastalé přestřelce mezi Vlasovci, hájícími tuto barikádu a Němci se podařilo některým občanům prchnout k Vlasovcům. Po ústupu obránců barikády, chuchelských bojovníků a Vlasovců, bojová skupina pod velením SS-Oberführera Kleina, velitele ženijní školy SS v Hradištku postupovala směrem na Prahu.  Přístup přes Zlíchov byl pevně přehrazen palbou dělostřeleckého oddílu 1. pěší divize ROA (vlasovští dělostřelci vytrvali až do devátého května, Rudá armáda tyto vojáky nezajala. Nakonec je podle všeho lapily sovětské bezpečnostní orgány).

Bez názvu

 

 

 Na snímku Vlasovci u nádraží Radotín   (z  archivu Prahy 16).

 Velmi významnou roli sehrály jednotky Andreje Vlasova v posledních dnech války, kdy se zapojily do Pražského povstání proti němcům. Podle historika Pavla Žáčka by bez jejich pomoci při povstání v Praze a okolí nastal masakr. Na druhou stranu se dopustili řady neomluvitelných zločinů. Původně se Vlasovci chtěli dostat k americké armádě, ale na poslední chvíli se podíleli na osvobození Prahy Sovětskou armádou.  Pomohli v kritické situaci a tím i ke kapitulaci německého vojska.    Postup Rudé armády k Praze ale nutí české politiky lavírovat a 7. května prohlašuje ČNR další spojenectví s ROA za nadále neúnosné.

Na událostech v posledních dnech války v našem regionu měli však Vlasovci významný podíl, který jim historie nemůže upřít.

 

 V půl desáté večer, 7. května 1945, obsadily jednotky generála Kleina Velkou Chuchli. Vyhlásily stanné právo a zákaz vycházení. V Chuchli tehdy bylo asi sto padesát dostihových koní. Část ve stájích na závodišti, část jich trenéři, z oprávněné obavy o jejich osud, stačili odtud odvést do obce. Udělal to i trenér Karel Šmejda, i když on sám bydlel u dostihové dráhy. Přes obrovské nebezpečí, které mu hrozilo, se vydal k závodišti, aby své koně nakrmil a napojil. Došel však jen k železničnímu přejezdu u hotelu Start, kde ho zasáhla kulka německého odstřelovače. Zahynul tedy nedaleko svého domu, který dodnes stojí jako třetí východně za bývalou restaurací Start. Většině zdejších obyvatel se však ještě předtím, na výzvu nově zvoleného Národního výboru, který vydal povel k evakuaci, podařilo uprchnout do různých míst v okolí. Velká část obyvatelstva byla před příchodem německé armády dočasně evakuována do opuštěného lomu. Některé rodiny přes varování přečkaly uzavřené ve svých domovech.

 

Evakuaci do šachty v bývalém dolomitovém lomu organizovala československá armáda, jejíž důstojníci stále opakovali, že už musí vchod do té šachty nechat zavalit, aby se tam Němci, až přijdou, nedostali. Sedmého po soumraku těsně před odstřelem kamene pro zakrytí vchodu nakonec někomu došlo, že to odstřelit a tím zatarasit ten vchod, není možné. Že ta šachta není tak prozkoumaná, že není jisté, zda se tam ti lidé neudusí apod. Tak to nechali otevřené. Německé jednotky údajně upozornila na úkryt v lomu vysílačkou, kterou s němci komunikovala pravidelně, jedna místní česká Němka, fanatická nacistka pí. B…., ukrytí v lomu se to dozvěděli. No a tak rodiny těch, o kterých se vědělo, že předtím bojovali proti Němcům, třeba na polích za Waltrovkou nebo jinde na barikádách a měli být tedy popraveni, museli prchat dál. Otec nejedné tady ukryté rodiny bojoval na barikádě těsně před příchodem do úkrytu v lomu, a tak nebylo na co čekat. Přikrývky a kufr s jídlem naložili zpět do dřevěných vozíků a utíkali z Chuchle pryč, na Ořech a dál, cestou se museli vyhýbat znetvořeným tělům.  Ostatní v lomu ukryté vytáhala německá armáda z oné šachty a dovedla zpět do obce.

 

8. května ustupují Vlasovci zklamaní postoji ČNR směrem na Berounsko. Útok Němců z Lahovic směrem na Smíchov zastavil 8. května jeden z povstaleckých obrněných vlaků. V tyto dva dny, sedmého a osmého května, bylo při bojích ve Velké Chuchli zastřeleno či raněno nejvíce bojovníků z řad občanů. Chuchelští hasiči po šestiletém nuceném útlumu činnosti byli v plném nasazení a přes obrovské nebezpečí odváželi zraněné sanitním vozem k dalšímu ošetření. Kleinovy jednotky, z nichž část byla právě v Chuchli, chtěly ještě zaútočit na Prahu. Jenže v tu dobu většina německých posádek v hlavním městě už mezitím díky povstalým občanům i zbytku Vlasovovým vojákům kapitulovala. Od východu se Praze na dosah rychle přiblížila Rudá armáda. Kleinovy jednotky tedy ustoupily k americké linii.

 

9. května na železniční přejezd postavili zbylí na západ prchající Němci auto s municí. Střelbou z kulometů se jim podařilo vůz podpálit. Ohňostroj střel pak rozpoutal peklo. Nejprve se vzňal hotel Start, za chvíli začaly hořet i nedaleké stáje. K požáru obydlí třiceti dostihových koní přispěl podle některých očitých svědků i příslušník Hitlerjugend, ještě napůl dítě v uniformě Wehrmachtu, který polil naftou některé stěny těchto dřevěných budov a pak je podpálil. K hořícím stájím přiběhl jako první jiný chlapec, přibližně stejného věku, sotva šestnáctiletý Vlastimil Vaňátko. Nebál se střelby, která celou tu hrůzu ještě umocňovala a jejíž obětí se mohl stát v kterémkoli okamžiku. Na dveřích stájí byly visací zámky. Všechny je musel postupně urazit. Znovu a znovu se pak vrhal do plamenů a z nepředstavitelného žáru bortících se budov na poslední chvíli vyváděl zděšené plnokrevníky. Sám jich takto zachránil patnáct. Pak se k němu přidali další, především trenéři.

 

9. května v 18:00 hodin přijíždí do Prahy hlavní síly Rudé armády. V Praze se devátého večer už slavilo vítězství, ale ve Velké Chuchli byly stále slyšet výstřely, které spolu s doutnajícími stájemi nepůsobily bezpečným dojmem. Jednotky povstalců zajímaly zbytky německých jednotek tady na okraji Prahy ještě desátého května. Lidé se tedy do svých domovů vraceli velmi nejistě celé dva dny, jak je zmíněno v úvodu. Cestou se stávali svědky hrůzných výjevů, jaké přináší válka.

 

 

Jiří Kodet

 

 

5 Responses to Válka končila v Chuchli

  1. Jiří Kodet napsal:

    Táta je tu ještě není!

    „Věděli jsme, že velké ozbrojené síly by ještě dorazí v Chuchli. Někdo přišel s myšlenkou, že tam byl opuštěný lom a šachta nad Chuchli, a vydal rozkaz, aby všichni obyvatelé měli jít tam a skrývat. Mám špatnou paměť, že. V době, kdy můj otec byl někde na barikádách, a maminka byla doma dostat něco k pití pro Vlasovites který přišel k nám. Tak jsem tam byl sám, s ostatními dětmi, úzkostlivě čekají na své rodiče. Lom byl asi kilometr a půl od našeho domu, ve směru na Slivenec. To bylo organizováno některými důstojníky československé armády. Bylo šest večer a moji rodiče byli nikde vidět. A důstojníci neustále opakoval, že budou mít vstup do šachty foukané zavřely tak, aby Němci nemohli dostat dovnitř, když oni přišli. Už se stmívalo. Nakonec Mami dorazila. Přinesla s sebou dřevěný vozík s některými z našich věcí. Přikrývky, polštáře a jeden kufr s jídlem. Už jsem nepříčetný, neustále stoupá k důstojníkům a prosil: ‚Prosím, ne vyhodit přesto uzavřena! Pořád nemám Táta tady! “ Takže oni zaváhal a nakonec táta to dorazí. Museli ustoupit, protože šance jsou v drtivé většině proti nim. A pak tady někdo uvědomil, že to není možné vyhodit vchod a uzavřít s námi, protože šachta nebyla prozkoumána, to nebylo jasné, zda by lidé mohli možná udusí uvnitř etcetera. Takže se nechal otevřené. V půl dvanácté v noci jsme slyšeli střelbu z dole. A někdo řekl mému otci, který byl na seznamu těch, kteří by být vykonán. Že to bylo v pracích. Němci byli vyzváni, aby Chuchle jedna paní Baráčková. Byla to český Němec, fanatický nacista. Ona komunikoval s Němci prostřednictvím jakési vysílače zařízení, a sdělila jim všechno. Takže armáda přišla, vytáhl lidem z mineshaft a zavedl stanné právo. A lidé, kteří byli známo, že bojoval na barikádách v Praze nebo tady na závodní dráze, které měly být provedeny. Ale táta zjistil o tom v čase. Takže jsme neměli čekat na okamžik, jsme vzali vůz a nohama ho od Chuchle. Slivenec, Ořech, a dále. “

    Zdroj: https://translate.google.cz/translate?hl=cs&sl=hy&u=http://www.memoryofnations.eu/witness/clip/id/3805/clip/11617%3Flocale%3Dhy_AM&prev=search

  2. Jiří Kodet napsal:

    Chuchelské historické zdroje uvádí mylný údaj o smrti pana Karla Šmejdy. Trenér Šmejda nezahynul při výbuchu muničního vlaku 9. května, ale o dva dny dříve, tedy 7. května 1945 kulkou odstřelovače. Mimo mého tvrzení to dokazuje i údaj na pomníku hrobu jeho rodiny, který leží u severní zdi na našem hřbitově.

  3. Jiří Kodet napsal:

    Osmého května zahynul při obraně Velké Chuchle také Josef Beneš, jehož jednotka bránila Němcům dostat se do metropole. Nacisté tehdy útočili od Zbraslavi přes Lahovický most. Po 70 letech Benešovu tvář poznal v reportáži České televize jeho synovec Jan Popelka z Brna, odkud Beneš původně pocházel. Popelka má doma dodnes schované jeho parte. „Pro mě je stěžejním bodem to, že se v rodině našel člověk, který se v pětačtyřicátém roce sebral, měl v sobě tolik odvahy a šel na ty barikády,“ říká Popelka.

    Zdroj. ČTK

Napsat komentář