Návrat „koženého slunce“

SAM_0102

Před x lety Jiřina Jirásková ve filmu Kožené slunce pronesla větu ve smyslu  „pokud se ve  vesnici nehraje fotbal, tak ta vesnice ani nežije“.  A  v Chuchli fotbal opět žije!

Byl jsem se v pátek se svým synem podívat na zápas chuchelských nadějí, ročníků 2006 a níž. Soupeřem bylo mužstvo SK Modřany stejné věkové kategorie. Naši hoši (u soupeře hrála i dívka) nastoupili v žluto-zelené kombinaci se znakem Čechoslovanu na srdci. Překvapilo mě, jak pěkně do toho někteří chuchelští kluci umějí kopnout. O nějaké propracované taktice či skvostných kombinacích nemůže být sice řeč, ale nutno dodat, že u těchto ročníků je to zcela normální. Zde jde především o radost ze hry a ta na našich hráčích byla vidět. Hra se přelévala z jedné strany na druhou, nutno dodat, že překvapivě ve vysokém tempu. Šance střídala šanci  a gólů těch padalo požehnaně. Nebyla to žádná nuda. Skalní fanoušci složení, jak už to bývá z řad rodičů či prarodičů, hnali své ratolesti  do útoků a při ztrátě míče je upozorňovali na neprodlený návrat před svojí branku. Modřanský řekněme „kotlík“ používal   k  dosáhnutí  většího výkonu svých svěřenců i bubínek.  Atmosféra byla dobrá, jak na hřišti, tak v hledišti. Musím uznat, že na rozdíl od hokejových zápasů, kterých se účastní můj syn, byla tady atmosféra klidná. Tam se mísí řev rodičů s bubny a po celodenním turnaji,  stráveném v uzavřeném prostoru zimního stadionu, mám hlavu, jak pátrací balón. Ale zpět na hrací plochu. Nebyla nouze o fotbalové akce, zakončené střelou pod břevno, kam hostující brankář jen stěží doskočil. V obrané činnosti mě zaujalo i pár vydařených skluzů.  Některé  zákroky gólmanů na obou stranách vyvolali údivné výkřiky rodičů. Trenéři  v klidu vysvětlovali svým svěřencům chyby a motivovali je do dalšího boje. Pravda v tomto ohledu byl modřanský trenér trošku hlasitější.  A rozhodčí? Tak ten se do hry moc nemotal. Vlastně pískl akorát, když padl gól. Na závěrečné skóre jsem se musel optat rodičů,  protože jsem se ztratil někde u stavu 6:6 v půlce utkání. Konečný stav byl  podle očitých svědků 11:11. Na závěr  se konaly obligátní pokutové kopy tak, aby každý hráč měl šanci pocítit tu radost ze vstřeleného gólu.  Naši borci se snažili rozhodit borce z Modřan pokřikem : „V KFC mají zavřeno!“  No,  to mne opravdu pobavilo. Je fakt, že někteří hráči soupeře tento pokřik neunesli a netrefili obligátní zařízení. A hned, jak skončila přípravka, nastoupili další chuchelští borci, tentokrát  v modrobílé kombinaci. Ty už jsme s klukem nesledovali, tam neměl žádné kamarády.

 Musím říct, že mě malí Chucheláci překvapili a u jejich fotbalu jsem si pěkně odpočinul  a tu hodinu, co jsem tam byl, vůbec  nepovažuji za ztracený čas. Proto těm, kteří si chtějí za pěkného dne  odpočinout u vody  a  chtějí shlédnout čistě sportovní klání,  doporučuji sledovat internetové „vývěsní skříňky“ a zde se o dalších kláních jistě dočtou.     

Z chuchelského fotbalového kolbiště   Z.Vlasák

 

                        Klikni na obrázek a pokochej se Chuchelskou kopanou 

SAM_0108

Kope jako jeho táta 

SAM_0114SAM_0100

 

 

 

 

SAM_0097SAM_0111

Modřanský kotlík

SAM_0110

 

 

 

 

 

Další Chuchelské naděje ( v modrém) se připravují na následující zápas

 

 

 

 

SAM_0113

Napsat komentář